1. 1969 generálním tajemníkem KSČ Gustav Husák (od 1975 prezidentem), represe proti demonstracím. Čistky ve straně a na závodech proti odpůrcům režimu (často nástup neschopných kariéristů do důležitých funkcí). Historie roku 1968 překroucena v tzv. Poučení z krizového vývoje. Nová smlouva se SSSR (naprostá politická závislost). Vyhlášena federace = v Čechách ČNR, na Slovensku SNR.

2. Zastarávání hodně odvětví průmyslu (důraz kladen především na objem výroby než na inovaci), hutní průmysl na špičkové úrovni. Ekonomicky pro hospodářství velmi ztrátová industrializace Slovenska (především východu). Klíčovou roli měl těžký průmysl, připraven na možnou válečnou výrobu. Časté nesmyslné plýtvání investicemi.
Československo dosáhlo jistých úspěchů. Budování infrastruktury (cesty, dálniční síť, metro), přehrad, jaderných elektráren (Dukovany, Jaslovské Bohunice).
Přesídlování do měst spojené s nedostatkem bytů příčinou hromadné výstavby velkých panelových sídlišť (rychlé, levné a na svou dobu moderní bydlení).
Obchod převážně s východními a rozvojovými zeměmi, kterým se musela přizpůsobovat výroba.

3. Společnost sledována tajnou policií StB. Dusná atmosféra, útlak byl však mnohem menší než v 50. letech v období stalinismu. Ve srovnání s ostatními východními zeměmi (především s NDR) relativní svoboda. Problém vycestovat na západ (povolenky, odebírání cestovních pasů).
Každoroční režimem podporované rituály: Mezinárodní den žen (MDŽ), SNP, mírové slavnosti, VŘSR, svátky osvobození. Mnoho (často jen „na oko“ komunistických) kulturních a sportovních organizací (SSM, Svazarm, atd.). Volby byly jednotné a víceméně povinné. V médiích převažovaly fráze a pořady ideologicky zaměřené (Major Zeman, Žena za pultem, Muž na radnici…). Povinné spartakiády, které (již dříve) nahradily sokolské slety. Diskuse byla spíše fraškou. Silná cenzura. Kontrola všech organizací a akcí. I přes všudypřítomnou politickou agitaci a kontroly ale lidé žili relativně kulturně. Postupně upadající morálka (nezájem o práci, úplatky, udávání policii).

4. Pronásledování odpůrců:

a) Charta 77 – 1977 manifest bývalých reformních komunistů a nekomunistické inteligence, který volal po dodržování občanských a lidských práv. Autoři: filozof Jan Patočka, Václav Havel a bývalý komunista Jiří Hájek. Byli pronásledováni, ("disciplirnárně") vězněni, StB je zakázala i zaměstnat.
Avšak narozdíl od jiných nežádoucích organizací Charta 77 nebyla rozpuštěna.

b) Tajně vycházejí samizdaty – strojopisné „knihy“ kritizující režim (Ludvík Vaculík – edice Petlice)

c) V zahraničí vydávány Listy, Index (Kolín nad Rýnem), Svědectví (Mnichov), 68´ Publishers – nakladatelství v Torontu (Škvorecký).

5. Od nástupu Gorbačova do čela SSSR snaha reformovat východní režimy (perestrojka, glasnosť). Odmítnutí sovětských reforem československými konzervativními komunisty (Miloš Jakeš), neudržitelnost situace. Nastává částečné uvolňování režimu. Postupná decentralizace hospodářství (podniky pod vlastní správou), kooperace se západními podniky, částečné povolení svobodného podnikání. Podrobné analýzy situace, studie o přechodu na tržní hospodářství.

Modernizace elektrotechnického půmyslu (licence Toshiba, Philips - výroba CD a VHS přehrávačů, výpočetní technika), automobilek (Škoda Favorit), ...

6. Opět rostou demonstrace – srpen 1988, jaro a léto 1989.
Strach z nedařících se reforem SSSR, obavy (z dnešního pohledu nijak velkého) zadlužování ČSSR (způsobeného modernizováním hospodářství). Nespokojenost s nedostatečnou demokratizací.

7. 17.11.1989 pokojná manifestace studentů pražských vysokých škol vzpomínající na rok 1939 přerostla v demonstraci za demokracii, na Národní třídě byla policií obklíčena a účastníci zbiti. Události přerostly v celonárodní demonstrace, které režim bez podpory SSSR nemohl zvládnout. Po několika neúspěšných jednáních a neutichajících celostátním stávkám byla v prosinci sestavena nová nekomunistická vláda v čele s prezidentem Václavem Havlem.
Listopadové a prosincové události jsou známy pod názvem Sametová revoluce.

Celý průběh Sametové revoluce je mnoha lidmi a studiemi zpochybňován jako samotnými komunisty zinscenovaná událost, čemuž nasvědčují i některá fakta. Nejznámější uznávaná studie zabývající se tímto tématem je Analýza událostí 17. listopadu (celá kniha ke stáhnutí v pdf zde), jejímž autorem byl český politický vězeň a publicista Miroslav Dolejší.

---

Vložit komentář

Komentář*:                          tučné kurzíva odkaz
Jméno*:
E-mail:
ICQ:
WWW:
Opište číslici*:  čtyři