1. V listopadu 1918 se vrátili představitelé zahraničního odboje z Paříže. Došlo k prvnímu zasedání prozatímního parlamentu, jehož představitelé nebyli zvoleni, ale byli členy většiny dosud existujících stran. Bylo prohlášeno sesazení Habsburků a vyhlášena republika.

2. Prvním prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk, předsedou první vlády Karel Kramář, ministrem zahraničí Edvard Beneš, ministrem vojska Milan Rastislav Štefánik, financí Alois Rašín.

3. Nový stát se opíral o demokratickou koncepci Tomáše G. Masaryka: český národ je nositelem humanistických a demokratických tradic a je zárukou stability střední Evropy. Stát se orientoval na Západ. Čeští politici prosazovali teorii československého národa (čechoslovakismus) i na zahraničních jednáních – Češi a Slováci byli považováni za jeden národ, který tak bude mít v novém mnohonárodnostním státě většinu (Češi 6 milon, Slováci 2 milion, Němci 3,5 milion, Maďaři 1 milion, Poláci, Rusíni).

4. Rozsah území ČSR vyjednával na versailleské konferenci Beneš s Rašínem. Zatímco pro území České koruny bylo uplatněno stanovisko historického území, pro Slovensko byl sice hlásán národnostní model, ale uplatněn de facto imperiální model zabrat co nejvíce území i s maďarskou většinou. Byly vzneseny i poněkud kuriózní požadavky – vrátit Moravské pole, vybudovat koridor mezi ČSR a Jugoslávií, ČSR jako ochránce Lužických Srbů a dokonce získat některé německé kolonie!

5. Od počátku bylo nutno zabezpečit hranice. Maďaři nejprve vyhnali české legionáře ze Slovenska, ale na nátlak Dohody se museli stáhnout na demarkační čáru (zhruba stejná jako dnešní hranice). Na Slovensko přišel Vavro Šrobár vybaven plnou mocí, také čeští úředníci, inteligence, vojsko, četníci. Nové nebezpečí nastalo po vypuknutí bolševické revoluce v Maďarsku. ČSR a Rumunsko měly na popud Dohody revoluci porazit, ale Maďaři vyhnali české vojsko a na Slovensku založili satelitní Slovenskou republiku rad (sídlo v Prešově, v čele Čech Antonín Janoušek). Západ donutil Maďary stáhnout se.

6. Nastal spor o Těšínsko, které Poláci ihned po válce prohlásili za své území. Češi si záhy začali Těšínsko nárokovat také (především kvůli strategické Košicko-Bohumínské železnici a ložiskům uhlí), svůj nárok opírali o historické právo (od roku 1327 Těšínsko spadalo pod Česko). Poláci argumentovali národnostní většinou.
Krátká prozatímní dohoda (výhodnější pro Polsko). Nespokojenosti Českých obyvatel s Polským chováním (rozmístění vojsk, odvody obyvatel do armády, ...) vyústily v protest a následné vyhlášení války Polsku Československem. Ta trvala 7 dní (převaha ČSR) a na nátlak Dohody byla ukončena. Dohodová komise navrhla plebiscit (právo obyvatel hlasováním se rozhodnout pro státní příslušnost). Plebiscit byl nakonec (především polskou stranou) bojkotován. Válkou s Ruskem zaneprázdněné Polsko od svých požadavků ustoupilo a Těšínsko bylo v červenci 1920 rozděleno (nehledě na národnosti). Požadavky ČSR byly splněny (železnice). Vztahy s Polskem byly nadále nepřátelské (do roku 1958).

7. Nakonec čeští Němci se obávali nového státu a ztráty svého dosud dominantního postavení. Proto žádali připojení pohraničních území k Rakousku; příchodem sokolů a českých legionářů jejich snahy o odtržení skončily.

8. K Československu se přihlásili i představitelé Rusínů žijících v zahraničí (USA), a tak se součástí nového státu stala Podkarpatská Rus.

Vložit komentář

Komentář*:                          tučné kurzíva odkaz
Jméno*:
E-mail:
ICQ:
WWW:
Opište číslici*:  sedm