1. Itálie

a) Po válce byla Itálie hospodářsky oslabena. Válečné zisky byly mizivé. Pod vlivem revolucí v Evropě i zde narůstají stávky, zaměstnanci zabírají továrny i půdu. Mnohdy násilnosti. Formuje se komunistická strana (Gramsci, Togliatti).

b) Vedle toho se formuje i extrémní nacionalistická pravice, chce odstranit demokracii, nenávidí komunisty. Dále chce pokračovat v anexi, hlavně vůči vzniklé Jugoslávii.

c) Do čela pravice se dostal Benito Mussolini. Původně levicový socialistický novinář, obdivovatel Lenina a Stalina. Po jejich vzoru usiluje o moc. Sliboval sociální reformy, práci, rozdělení půdy. Sliboval zavedení pořádku, který není vláda schopna zajistit. Pravice buduje tzv.bojové svazy (fasci di combattento = odtud fašisté), které  svádějí bitky s ozbrojenými komunisty. Policie jejich řádění tiše toleruje.

d) 1922 fašisté zahájili tzv. pochod na Řím, kterým chtěli zastrašit vládu i krále a pokusit se o ozbrojený převrat. Ačkoliv nebyl problém je rozehnat, postrašený král Viktor Emanuel III. svěřil sestavení vlády do rukou Mussoliniho = předseda vlády.

e) Postupně Mussolini začal odstraňovat své odpůrce (i vraždami – novinář Mateotti), od roku 1925 rozpustil všechny politické strany kromě fašistické. Tak zničil demokracii. Začal budovat kult vůdce (duce). Fašistická vláda se označuje jako korporativní : podnikatelé jsou nuceni respektovat státní zásahy do chodu podniku, museli se dohodnout s odbory. Budování mládežnických bojových organizací, podpora porodnosti.

f) V zahraniční politice hlásá válku, cílem je ovládnout Středomoří a obnovit říši římskou. Hlavními cíli – Albánie, Jugoslávie a Řecko. Zde se střetl se zájmy Británie.

2. Maďarsko

a) Maďarsko přišlo o 2/3 svého území. Nespokojenost s výsledky míru, snaha revidovat. Nejprve konflikt s Rumunskem a ČSR o navrácení bývalých území. Politický tlak Francie – Maďaři se museli stáhnout.

b) Po intervenci 1919 pokus o bolševickou revoluci – Maďarská republika rad (+ Slovenská republika rad), vedl komunista Béla Kun, i zde snaha obnovit Uhry. Potlačena domácí pravicí a Rumunskem.

c) 1921 bývalý císař Karel I. se v Maďarsku dvakrát pokusil o převrat, na nátlak Dohody byl neúspěšný, odešel do emigrace.

d) Vlády se ujali velkostatkáři, kteří do čela státu jmenovali admirála(!) Hortyho jako královského regenta (!!). Byla zahájena diktatura s fašistickými rysy, oporou byla armáda a církev. Pro své revizionistické snahy získalo Maďarsko Itálii a Británii. Proti němu stojí vojenský blok Malá dohoda (ČSR, Rumunsko a Jugoslávie).

3. Polsko

a) Po získání samostatnosti problémy s hranicemi nového státu: vojenský konflikt s ČSR o Těšínsko (nakonec dodnes rozděleno)

b) 1920 významná protibolševická aktivita v občanské válce v Rusku s cílem posunout hranice.

c) Orientace státu na Francii. Nepřátelství k Rusku, nepříliš dobré vztahy s Německem i ČSR, daleko více sbližování s Maďarskem.

d) Vlády v zemi poměrně nestabilní. Od roku 1926 vojenská diktatura generála Josefa Pilsudského.

4. Bulharsko

a) Po válce silná radikalizace situace. Nastoupila socialistická vláda, snaha reformovat zemědělství. Nejednota, odpor pravice a carského režimu.

b) 1923 fašistický převrat A. Cankova, proti tomu komunistické povstání (Dimitrov, Kolarov). Povstání potlačeno. Postupně od 1926 uvolňovíání politiky.

5. Španělsko

a) Vojenská diktatura generála Miguela Primo de Rivery od 1923 do 1930 se souhlasem krále Alfonze XIII.

b) Dále v zemi silné hnutí anarchistů, marxistů i různých fašizujících skupin

6. Další autoritativní režimy: Jugoslávie (1929 Alexandr I.), Rumunsko (1933 Carol II.), Portugalsko (1926 Manuel de Oliveira), Albánie (král Ahmed Zogu), Rakousko (1933 říšský kancléř Dolfuss, klerofašistický režim), Litva, Lotyšsko, Estonsko, Řecko.

---

Vložit komentář

Komentář*:                          tučné kurzíva odkaz
Jméno*:
E-mail:
ICQ:
WWW:
Opište číslici*:  tři